Vliv technologií na běžné občany: Výzkum profesora Banerjeea

Dwai Banerjee, profesor na MIT, se ve svém výzkumu zaměřuje na komplexní a náročná témata, která zkoumají vliv technologií na běžný život. Jeho práce se vyznačuje hlubokým pochopením lidských zkušeností, jež plyne z jeho antropologického vzdělání.

V knize „Enduring Cancer“ (2020) se Banerjee věnuje životům chudých pacientů s rakovinou v Dillí, analyzuje jejich psychologické reakce a interakci se zdravotnickým systémem. Další kniha „Hematologies“ (2020), napsaná ve spolupráci s antropologem Jacobem Copemanem, zkoumá společenské vnímání krve v Indii.

Banerjeeův další knižní projekt, očekávaný ještě letos, se zabývá historií výpočetní techniky v Indii, včetně snah o rozvoj domácího sektoru v době, kdy globální firmy definovaly odlišný směr vývoje odvětví.

„Baví mě volnost zkoumat nová témata,“ říká Banerjee, přidružený profesor Programu vědy, technologie a společnosti (STS) na MIT. „Pro některé je nejlepší stavět na předchozí práci, ale já potřebuji nové impulsy. Pro mě je to přirozenější. Na nějakou dobu se do tématu ponořím a snažím se z něj vytěžit maximum.”

Spojuje tato zdánlivě nesouvisející témata je Banerjeeovo zaměření na běžné lidi: Jeho výzkum osvětluje životy a myšlení obyčejných občanů v interakci s technologiemi a systémy současné společnosti.

Diagnóza rakoviny například zásadně změní život nejen fyzicky, ale i psychicky. U některých pacientů vyvolává „pocit vykořenění z předchozích jistot o sobě samých a o svém místě ve světě,“ jak píše Banerjee v „Enduring Cancer.“

Technologie umožňující diagnostiku nesplňuje všechny naše lidské potřeby. Kniha proto sleduje složité vnitřní životy pacientů a vývoj medicínského systému, který se snaží vyrovnat s psychologickými a paliativními výzvami. Kniha názorně ukazuje, jak se technologie a společnost prolínají i mimo rámec revolučních produktů.

Za svůj výzkum a pedagogickou činnost obdržel Banerjee v loňském roce na MIT profesuru s trvalým jmenováním.

Začátky v humanitních vědách

Banerjee vyrůstal v Dillí a jako vysokoškolský student očekával kariéru ve výpočetní technice, než změnil směr.

„Měl jsem jít na postgraduální studium počítačového inženýrství,“ říká Banerjee. „Pak jsem se ale zamiloval do humanitních věd a studoval humanitní a společenské vědy.“ Získal titul MPhil a MA v sociologii na Dillíské škole ekonomiky a poté se zapsal na doktorské studium na Newyorské univerzitě.

Na NYU absolvoval doktorandské studium kulturní antropologie a zároveň prováděl terénní výzkum, který tvořil základ knihy „Enduring Cancer“. Současně zjistil, že lidé, které studoval, byli obklopeni historií, která formovala technologie a politiky, s nimiž se setkávali, a jejich vlastní myšlení. Nakonec i Banerjeeova antropologická práce má silný historický rozměr.

Po obhájení doktorátu se Banerjee stal Mellon Fellow v humanitních vědách na Dartmouth College a poté se připojil k fakultě STS na MIT. Je to logické místo pro někoho, kdo myslí v širokých souvislostech a používá mnoho výzkumných metod, od terénního šetření až po archivní výzkum.

„Někdy si říkám, jestli jsem antropolog, nebo historik,“ přiznává Banerjee. „Ale je to interdisciplinární program, takže se snažím toho co nejvíce využít.“

Program STS skutečně čerpá z mnoha oborů a metod, přičemž jeho vědci a studenti jsou spojeni touhou po důkladném zkoumání faktorů, které formují vývoj a uplatňování technologií – a v případě potřeby iniciovat obtížné diskuse o dopadech technologií.

„To je historie oboru a oddělení na MIT, že má jakýsi morální základ,“ říká Banerjee.

Hledání inspirace

Pokud jde o to, odkud Banerjee bere nápady na knihy, nehledá jen velká témata, ale věci, které podněcují jeho intelektuální a morální smysl – jako například znevýhodněné pacienty s rakovinou v Dillí.

„‘Enduring Cancer’ je v mém pojetí spíše klasický text lékařské antropologie, který vzešel z inspirace těmito lidmi a já jsem s ním šel tak daleko, jak to bylo možné,“ říká Banerjee.

„‘Hematologies’ naopak vzešla ze spolupráce, z rozhovoru s Jacobem Copemanem, kdy jsme o věcech diskutovali a nadchli se pro ně,“ dodává Banerjee. „Intelektuální přátelství se stalo hnací silou.“ Copeman je nyní antropologem na fakultě Univerzity v Santiagu de Compostela ve Španělsku.

Pokud jde o Banerjeeovo chystanou knihu o výpočetní technice v Indii, jiskrou byla částečně jeho vlastní vzpomínka na to, jak internet pronikal do země, i když zprostředkovaně prostřednictvím pomalých modemů a dalších dnes již zastaralých nástrojů.

„Je to ze staré posedlosti,“ říká Banerjee. „Když internet teprve dorazil, v té době, kdy se něco teprve rozvíjelo, to bylo vzrušující. Tento projekt [částečně] obnovuje mou ranou radost z toho, co byla tehdy opravdu vzrušující doba.“

Samotné téma knihy však předchází komerčnímu internetu. Banerjee spíše zaznamenává historii výpočetní techniky během prvních desetiletí Indie po získání nezávislosti od Británie v roce 1947. Ještě v 70. letech se indická vláda zajímala o vytvoření silného národního IT sektoru, o návrh a výrobu vlastních strojů. Nakonec toto úsilí vyprchalo a nadnárodní počítačové giganty ovládly indické trhy.

Kniha podrobně popisuje, jak a proč k tomu došlo, a při tom mění naše představy o Indii a technologiích. Banerjee poznamenává, že Indie dnes vyváží kvalifikované technologické talenty a dováží technologické nástroje, ale to nebylo předem dáno. Spíše se stalo to, že myšlenka autonomního technologického sektoru v zemi narazila na převládající síly globalizace.

„Kniha sleduje tento moment velké důvěry v schopnost země dělat tyto věci, produkovat výrobu, pracovní místa a ekonomický růst, a poté sleduje úpadek této vize,“ říká Banerjee.

„Jedním z cílů je, aby to byla kniha, kterou si může přečíst každý,“ dodává Banerjee. V tomto smyslu je zásada, která řídí jeho zájmy, nyní řídí i jeho vědeckou tvorbu: Lidé na prvním místě.