Webbův teleskop zachytil snímky jedné z nejstarších pozorovaných supernov

Kosmický teleskop Jamese Webba (JWST) od NASA zachytil snímky jedné z nejstarších pozorovaných supernov. Její struktura připomíná letokruhy na řezu dřeva.

„Kdysi dávno se zhroutilo jádro masivní hvězdy, čímž vznikla rázová vlna, která se šířila ven a roztrhala hvězdu,“ uvedla NASA na svých webových stránkách. „Když rázová vlna dosáhla povrchu hvězdy, prorazila ho a vygenerovala krátký, intenzivní puls rentgenového a ultrafialového záření, který se šířil do okolního prostoru.“

Téměř 350 let poté vědci pozorují následky, jak se pulz světla dostává k mezihvězdné hmotě a způsobuje její záření.

Infračervené záření zachycené JWST odhalilo detaily, které vypadají jako uzly a víry nalezené v kresbě dřeva.

„I když hvězda umírá, její světlo přetrvává – ozývá se napříč vesmírem. Uběhly tři mimořádné roky od vypuštění kosmického teleskopu Jamese Webba od NASA. Každý snímek, každý objev ukazuje nejen majestátnost vesmíru, ale i sílu týmu NASA a slib mezinárodní spolupráce. Tato průlomová mise, největší mezinárodní spolupráce NASA v oblasti kosmického výzkumu, je skutečným svědectvím o vynalézavosti, týmové práci a úsilí o dokonalost NASA,“ uvedl administrátor NASA Bill Nelson. „Byla to pro mě čest dohlížet na toto monumentální úsilí, které utvářela neúnavná oddanost tisíců vědců a inženýrů po celém světě. Tento nejnovější snímek krásně zachycuje trvalé dědictví Webba – klíčové okno do minulosti a misi, která bude inspirovat budoucí generace.“

Kromě estetické krásy pozorování umožňují astronomům poprvé mapovat trojrozměrnou strukturu mezihvězdného prachu a plynu.

„Byli jsme docela šokováni, když jsme viděli tuto úroveň detailů,“ řekl Jacob Jencson z Caltech/IPAC v Pasadeně, hlavní řešitel vědeckého programu.

Josh Peek z Institutu vědeckých teleskopů v Baltimoru, který je také členem týmu, uvedl, že vidí vrstvy jako u cibule.

„Myslíme si, že každá hustá, prašná oblast, kterou vidíme, a většina těch, které nevidíme, vypadá zevnitř takto,“ řekl. „Jen jsme nikdy předtím nebyli schopni se do nich podívat.“

Snímky pořízené z kamery JWST s blízkým infračerveným zářením (NIRCam) zdůrazňují jev zvaný světelná ozvěna, jak uvedla NASA. Ta vzniká, když hvězda exploduje nebo vybuchne, než bleskově osvětlí okolní masy prachu a způsobí jejich záři.

Viditelné světelné ozvěny vznikají, když se světlo odráží od mezihvězdné hmoty, zatímco ozvěny v infračervených vlnových délkách jsou způsobeny zahřátím prachu energetickým zářením, které způsobí jeho záři.

Vědci zaměřili své pozorovací přístroje na světelnou ozvěnu dříve pozorovanou vyřazeným kosmickým teleskopem Spitzera od NASA, a je to jedna z desítek nalezených v blízkosti zbytků supernovy Cassiopeia A.

Snímky z Webbova teleskopu ukazují hustě uspořádané vrstvy s vlákny, které zobrazují struktury v NASA nazvaných „pozoruhodně malém měřítku“, přibližně 400 astronomických jednotek, nebo méně než setina světelného roku. Jedna astronomická jednotka je průměrná vzdálenost mezi Zemí a Sluncem a průměr oběžné dráhy Neptunu je 60 astronomických jednotek.

„Nevěděli jsme, že mezihvězdné prostředí má struktury v tak malém měřítku, natož že je vrstvené,“ řekl Peek.

Objev vědci přirovnali k lékařskému CT skenu.

„Máme tři řezy pořízené ve třech různých časech, což nám umožní studovat skutečnou 3D strukturu. Zcela to změní způsob, jakým studujeme mezihvězdné prostředí,“ řekl Armin Rest z Institutu vědeckých teleskopů a člen týmu.

Zjištění týmu budou prezentována tento týden na 245. setkání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu, D.C.

Webbův teleskop, nástupce Hubblova teleskopu a největší teleskop kdy vypuštěný do vesmíru, je společným projektem NASA a Evropské kosmické agentury.